Fucking nightmare...

6. ledna 2018 v 10:04 | Liška |  Deník
Napadlo mě,zveřejnit pár zápisků z mého "pochmurného a temného" deníku.Netajím se tím,nemám problém se o svých problémech bavit a nestydím se za to.Vím že existuje spousta jiných,kteří mají podobné problémy a i horší.
Navíc teď už jsem na tom jinak,lépe.Pomohlo mě právě to,že jsem se naučila mluvit o svých problémech a slabých místech.

Noční můry mají hromadu podob.Každého z nás nějaká trápí.A na každém z nás zanechá nějakou jizvu.

Za svůj krátký život jsem jich pár zažila a zanechaly na mě tolik šrámů,jizev,komplexů a dokonce i psychickou újmu.Řadím se k lidem,kteří už ve své povaze mají psychickou labilnost a uzavřenost před světem.Léčím se tak,že si lehnu do postele s knížkou,nebo si pustím hudbu a tvořím.Jenže život je nelítostná svině a každý den se sama se sebou musím znovu a znovu prát.A začaly se objevovat i problémy zdravotní.Způsobené stresem,samozřejmě.Klid je pro mě doslova posvátný.Jedině on mě dokáže znovu vrátit rovnováhu.
Můj největší problém je v nepochopení okolím.Potýkám se s tím od dětství.Odlišnost se zkrátka nenosí a já za to platím pořád dokola.Výsměch,fyzické i psychické útoky,zklamání,zrada,křivda,...A já si s tím neumím na místě poradit.Neumím se prát,neumím argumentovat.Můj boj je naprosto k ničemu.A tak raději svěsím hlavu a potichu trpím za maskou flegamtismu a pohody.
Jenže nic není v pohodě...
Sokrates kdysi pravil,že pokud onemocní duše,onemocní i tělo.Že tělo je jen obalem lidské duše.
Začalo to sem tam jako příznak srdeční arytmie.Po několika měsících se přidaly lehké pocity úzkosti.Začala jsem se v noci budit s bušícím srdcem,pískáním v uších a pocity na omdlení.Něco je špatně.Asi mám nemocné srdce.Byly mé první myšlenky.
Vyšla jsem si s rodinou do kina a i tam mě přepadla zvláštní úzkost a pocit,že musím pryč.Nevěděla jsem proč?Vždyť sedím v kině a všechno je v pořádku.Měla jsem ledové ruce a nemohla jsem být v klidu.Nakonec to přešlo.
Přišly dva týdny dovolené a já se rozhodla,že se budu maximálně pozorovat.Vyšla jsem si se psem na vycházku.jen krátkou trasu,tak na tři čtvrtě hodiny.Popadla mě panika a já si začala hrát s mobilem.Co když zkolabuju?Kdo mě tu najde?A co pes?Mám si volat rychlou?Ale zas se všechno po chvíli uklidnilo.Pořád přetrvávaly chvíle zběsilého bušení srdce.I při usínání.Ale po pár dnech se všechno uklidnilo.Dovolená mě svědčí.A srdeční arytmie to asi nebude.
Vrátila jsem se do práce.Uběhlo pondělí a opět se ozvalo srdce.V úterý také.A ve středu ráno jsem už do práce nedojela.Už nad ránem jsem se probudila opět s tlukotem srdce jako o závod.A při cestě do práce to nabralo mnohem větší sílu.Něco takového se mi ještě nestalo.Srdce jsem měla jako v ohni,zachvátila mě panika a myšlenky na kolaps.Dojela jsem na konečnou a vystoupila.Nedokázala jsem stát na místě,musela jsem pořád chodit.Zavolala jsem domů,ať pro mě někdo přijede a do práce že nepřijdu.
A pak mě to došlo.Vždyť stejné problémy mívala i moje máma.Mám nejspíš nějakou psychickou poruchu.Jen co jsem dojela domů,všechno jsem mámě řekla.A ona mi mou myšlenku potvrdila.Dala mi svůj lék a objednala mě ke své psychiatričce.Ta mi ihned vystavila lék na uklidnění a datum kdy mám k ní přijít.
Takže trpím Panickou poruchou.V celku běžnou psychózou,kterou způsobuje stres,časté nervové vypětí,apod.Nic nebezpečného,jen velmi nepříjemného.
Čeká mě ještě nějaké vyšetření u obvodního lékaře a jsem doma.A budu doma dlouho,dokud se nedám pořádně dohromady.
Myslím,že to všechno má už kořeny v dětství.Nebyla jsem oblíbená,těžko někam zapadám.Potom pár nepříjemných životních událostí a současné pracovní podmínky.
Chce to změnu,vím to.

 


Komentáře

1 Aurora Borealis | Web | 6. ledna 2018 v 10:17 | Reagovat

to znám
Spřátelíš blog?

2 Liška | Web | 6. ledna 2018 v 10:23 | Reagovat

[1]: Ahoj,to se ještě dělá? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.